O nás
Články
Webmaster - Info
Počítadlo
|
Adopce srdce - Adopce srdce - co to je
Všechny děti světa
Láska není záležitost citu, ale vůle. Patnáctiletá Renuka Shankar Uppar z Karnataky (jihozápadní Indie) pochází z chudé rodiny (otec je nádeník najímaný na sezónní práce, matka je v domácnosti), jejíž měsíční příjem je 500 rupií (necelých 500 Kč). Přesto studuje na státní střední škole (v 10. ročníku), ačkoliv na školné by nestačil ani celý příjem rodiny. Desetiletý Kašpar Uwihanganye z Nyanzy (jižní Rwanda) je sirotek. Oba jeho rodiče zemřeli na AIDS (stejně jako jeho starší bratr) a chlapce se ujala babička, která se snaží oba uživit obděláváním kamenitých políček. Pole jsou neúrodná a rodina je velmi chudá. Přesto nestrádají hladem - chlapec má zajištěné živobytí a chodí do školy, za což se ve Rwandě platí. Ivan z Kikube (jižní Uganda) je také sirotek (rodiče mu zemřeli na AIDS) a žije u prarodičů. Ti pěstují veškeré jídlo na malém políčku, které si pronajímají a zároveň chodí pracovat na plantáže jako námezdní síla. Vzhledem ke svému pokročilému věku ale dokáží vydělat jen málo peněz, které sotva stačí na nejnutnější potřeby rodiny. Ivan však přesto v létě 2001 začal chodit do školy (za což se i v Ugandě platí) a také mohl konečně jít poprvé v životě k lékaři, který zjistil, že Ivan má od narození syfilis. Zakoupené léky zabraly a Ivan je teď zdráv. Co mají tyto a mnohé další děti z Indie, Rwandy, Ugandy, Bangladéše, Konga, Keni, Guineje a dalších zemí společného kromě chudoby, v níž vyrůstají? Všechny dlouhodobě finančně podporují jednotlivci, rodiny či větší skupinky z Čech, Moravy a Slezska a zajišťují jim tak slušné živobytí a školní vzdělání. Děti tak mají šanci dostat se z nuzných poměrů, do nichž se narodily, sehnat v dospělosti dobré zaměstnání a zvýšit životní standard svých rodin. Pro tento způsob charitativní činnosti (či rozvojové pomoci, chcete-li) se u nás vžil termín "adopce na dálku" (nyní registrovaná známka ČKCH); anglicky se nazývá "child sponsorship", tedy sponzorování dětí. Globalizace trochu jinak V bohatých evropských zemích dochází k demografickému zvratu - umírá více lidí, než kolik se rodí dětí. V rodinách převažuje jedno, maximálně dvě děti. Existují naopak země, kde není zvláštností 8-10 dětí v rodině. Jedná se většinou o země zaostalé, ekonomicky slabé, takže chudší rodiny mají problémy tyto děti uživit a dopřát jim vzdělání. (Můžete se zeptat: proč tedy mají tolik dětí? Důvodů je jistě více, uvedu jen jeden z nich: čím více dětí, tím větší pravděpodobnost, že se ve stáří postarají o své rodiče; a to je v zemích, kde neexistuje důchodové a sociální zabezpečení a kde je vysoká dětská úmrtnost, dost důležité). Za tohoto stavu věcí se v bohatých zemích Severu - mezi něž bezesporu patříme i my - stále více rodin i jednotlivců rozhoduje podporovat na dálku chudé dítě v některé africké nebo asijské zemi. Důvody k tomuto kroku bývají různé: od náboženské motivace ("cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili" - evangelium podle sv. Matouše 25,40 apod.) přes humanistické ideály, vize lepšího a spravedlivějšího světa a prostou lidskou touhu rozdělit se o to, čeho mám nadbytek, s tím, kdo trpí nedostatkem, až po přání mít svého "černouška", jehož fotografií se mohu pochlubit před známými. Počet takto podporovaných dětí jde do milionů - např. mezinárodní nezisková organizace Plan International (založena 1937) podporuje přes milion dětí po celém rozvojovém světě. Po roce 1989, s uvolněním poměrů a otevřením hranic přešel tento - aspoň podle mě - chvályhodný zvyk i do bývalého Československa. V současné době se této činnosti v ČR věnuje několik organizací a počet sponzorovaných dětí převyšuje 8000. Jak to funguje? Základní principy "adopce na dálku" jsou u všech organizací a projektů zhruba stejné: cílem je umožnit chudým dětem v rozvojových zemích (nebo v postsovětských republikách) důstojnější existenci - zajistit jim základní živobytí, zaplatit školní vzdělání případně vyučení nějakému řemeslu, a tak je lépe připravit na život (aby měli větší šanci získat dobré zaměstnání). Dárce u nás - může to být jednotlivec, rodina nebo větší společenství (několik rodin, škola, školní třída, farnost atd.) - finančně podporuje konkrétní dítě, o němž dostane základní informace (jméno, bydliště, životní situace) spolu s jeho fotografií; většinou si s ním také může dopisovat (jednou až třikrát ročně, anglicky nebo francouzsky - podle oblasti, v níž dítě žije). Podpora trvá do přesně stanovené doby - např. do ukončení studií (někdy, byť zřídka, i vysokoškolských) či do 18 let apod. Dárce však není nucen platit po celou dobu - když už dál nechce nebo nemůže přispívat, odhlásí se z projektu a dítě se pak "přidělí" jinému dárci. Minimální doba podpory bývá jeden rok a její výše se pohybuje v rozmezí 5000-15000 Kč ročně. Podporu dítěte na místě zajišťuje nějaká místní organizace nebo místní pobočka mezinárodní organizace - často je to organizace církevní (biskupství, farnost, misijní stanice). Děti jsou k adopci vybírány podle kritéria potřebnosti - jak je jejich rodina chudá a jak moc potřebují pomoci. Pokud vím, žádná z organizací, které znám, přitom nehledí na jejich vyznání, příslušnost k nějaké společenské skupině apod., takže např. katolická organizace klidně podporuje kromě katolíků i protestanty, muslimy, hinduisty, animisty a další (včetně kasty nedotknutelných v Indii). Kontakty na dálku Drazí dobrodinci, kteří mi pomáháte. Moc Vás pozdravuji a děkuji Vám za Vaši pomoc. Kéž Vás Bůh ještě více naplní svým požehnáním. Jsem moc rád, že Vám mohu napsat a říci Vám, že se mi vede dobře. Teď máme zkouškové období. V minulém trimestru jsem měl dobré známky a byl jsem celkově třetí ze třídy. Vaše pomoc má pro mě veliký význam. Dostal jsem také kozu, která už měla kůzle. Dal jsem mu jméno Ruhaya. Bude z něj statný kozel. Žiji se svou babičkou, která je už stará, takže vodu chodím čerpat sám. Vždy, když dostanu Vaši pomoc, probudí to ve mně potřebu, abych, až budu velký, také pomáhal druhým lidem. Děkuji Vám také za Váš dopis a Vaši fotku. Měl jsem z nich obrovskou radost. Jakmile mi to bude možné, pošlu Vám také svou fotku. Ještě jednou děkuji a přeji Vám veselé velikonoce. Vaše děcko Placide Dushimirimana (Rwanda) Podporované děti žijí příliš daleko, aby se mohly setkat se svými sponzory - i když toto není tak úplně pravda, výjimečně (v případě některých zemí) mohou dárci od nás, když jim není líto několika desítek tisíc korun za letenku, to "své" dítě navštívit. V drtivé většině případů však zbývá kontakt prostřednictvím dopisů. Není to úplně jednoduché, protože v některých zemích pošta funguje všelijak a děti nejsou uvyklé psát dopisy - nebýt jejich "adopce", pravděpodobně by za celý svůj život žádný dopis nenapsaly. Přesto některé z nich píší rády a všechny bez výjimky mají z dopisů svých sponzorů velikou radost (dvojnásob to platí v případě sirotků, kteří někdy bývají v náhradních rodinách odstrkováni a kterým kontakt s "bohatým bělochem" značně pozvedá jejich prestiž). Kluka či holku? Také si myslíte, že byste ze svého přebytku mohli pomoci některému chudému dítěti ve třetím světě? S velkou pravděpodobností byste nebyli ve svém městě první - v ČR nyní můžete potkat téměř 10 tisíc "rodičů na dálku". Chcete-li se k nim připojit, nabízím Vám závěrem několik projektů - se dvěma z nich (ACH Praha a Maitri) mám vlastní dlouholetou zkušenost, o dalších vím jen z doslechu. Josef Kuchyňa
Vytvořeno: 09.11.2008 14:34 | Volný box
Starostlivost o druhé je začátkem veliké svatosti
Bl. Matka Tereza z Kalkaty Hledání
Kalendář
|
Hnutí Maitri
Zpravodaj Maitri č. 59
návštěv
Print preview
Verze pro tisk
Nahoru 
© 2004-2008 
Stránka zobrzena za 0.1 vteřinu