Don Bosco School
Imphal, Manipur, India

1. srpna 2008

Drazí přátelé,
už jsme vešli do druhé polovice tohoto roku 2008 a všichni se připravujeme sklidit ovoce předešlých měsíců, a tak se vnořit do nového školního roku. Při tom se celý svět otepluje a nevíme, kde se to zastaví. Jen Pán Bůh ví všecko a musíme se modlit, aby nás nepřestal milovat - milovat, i když jsme tak líní pracovníci, a pomohl nám pracovat více, abychom přivezli jeho Království - Království jeho lásky a naděje - po celém světě.

Přeju Vám všecko dobré a také Vašim rodinám a společnosti. Rád si čtu Nový domov z Kanady, ale mám málo zpráv z Česka a méně ze Slovenska. Ale jisté je, že bychom potřebovali si osvojit více ducha svatováclavského a ideál Církve svaté: nevěra nebo také jen povrchní víra nám zanechá v duši prázdnotu. Jen Bůh nám může dát jistotu a radost, že se někam dostaneme a neztratíme se v prázdné nicotě.

Jak jsem Vám už dříve napsal, snažím se zde upevnit víru v těch, kteří ji už mají, a ukázat pravou cestu těm, kteří ještě nepoznali její krásu a blaženost, nebo i pochybují na rozcestí mezi pravou, falešnou nebo pochybnou vírou. Mnozí ani neví, proč jsou na světě nebo kam se mají obrátit, aby viděli Světlo.

Já už zde dlouho nebudu, ale mám za sebou mnoho salesiánů a kněží, kterým jsem ukázal i zvláštní povolání, aby pracovali na vinici Páně. Práce je ještě spousta, ale pracovníků je málo.

Často si na Vás vzpomínám a modlím se za Vás a také prosím, abyste se za nás modlili a ještě nám pomáhali přivést mnoho duší k Pánu. Panna Maria bude s Vámi. A tak Sbohem všem a žehnám Vám a zůstávám

Váš krajan, kněz
Jan Med SDB


12. září 2008

Drazí přátelé,
právě začínáme nový školní rok. Děkujeme Vám a Pánu Bohu za všechno, co máme kolem sebe, a prosíme, aby byl s námi a pomáhal nám jako (nebo i více) než v minulosti. Vždyť problémy pokračují, a snad i rostou, jako roste tráva na louce. Ale takový je život a s civilizací rostou také požadavky a přirozeně také zodpovědnost.

V modlitbě s díky si myslím na naše přátele, kteří byli s námi, ale už se rozloučili s životem a odebrali se do náručí našeho Otce nebeského. Za ně se modlíme a připravujeme se pokračovat v jejich šlépějích. Život se nemůže zastavit a díky Pánu Bohu máme před sebou pole už vyšlapané a posvěcené Boží milostí.

Modlíme se, aby se všichni křesťané spojili a ukázali celému světu, že jenom pod praporem Syna Božího, který byl narozen z neposkvrněné Panny Marie, která se stala podle vůle Boží bránou vedoucí do nového života, uděláme něco dobrého.

Zde tento kout severovýchodní Indie byl svěřený naší kongregaci už v roce 1922, prožil své mládí až do 2. světové války, po které mnoho našich salesiánů muselo odstoupit, protože patřili k italskému nebo německému národu nebo pro jiné záminky. Ale obnova přišla po válce.

Bylo to právě v padesátých letech, když náš španělský inspektor Carreno, právě před tím vysvěcený na kněze, se rozhodl shromáždit v roce 1946 mladé aspiranty, aby se připravili na práci na našich misiích. Tirupattur je malé městečko v jižní Indii. Tam, kolem svatyně Nejsvětějšího Srdce Páně, jsme začali pěstovat už od mládí skupinu apoštolů. Překážek a odporu ze všech stran bylo více než dost, takže naši představení v Itálii to dílo málem zakázali. Ale naše dobrá Pomocnice křesťanů, kterou jsme prosili, aby nám ukázala správnou cestu, přišla na pomoc. Když Don Fedrigotti, generální prefekt, odcházel, ptal jsem se ho: "Viděl jste všechno? Jaké je rozhodující slovo?" On se usmál a řekl: "Všechno je schváleno". Od té doby jsme pokračovali a teď máme v Indii největší skupinu salesiánů na světě. Bůh je dobrý a ve jménu všech Vás zdravím.

Váš v Srdci Páně
J. Med SDB